Internetový obchod s velkým výběrem zboží z Indie

Rozhovory s herci

Letošních Happy festů se zůčastnilo několik herců ze seriálu Rodinná pouta.
Na konci léta jsme se sešli v naší restauraci Govinda a popovídali jsme si o spolupráci s oddanými z Hare Krišna a o životě.
Původně to byl rozhovor do časopisu Nama Hatta, nyní si ho můžete přečíst i vy.



MÍLA MEJZLÍK
1.)Tento rok jsi vystupoval na Happy Festu, kde jsi předváděl modely Govinda butiku. Jak ses vlastně s oddanými seznámil a jak se ti s nimi spolupracovalo?
„ Jak jsem začal spolupracovat? Jistá bláznivá kolegyně, Petra Špindlerová, kterou mám moc rád, se mě zeptala, jestli bych pro Haré Kršna nenamluvil dokument. Řekl jsem, proč ne.
Hnutí Haré Kršna jsem znal jen povrchně z dob, kdy jsem měl ještě angažmá v Libni v divadle S.K. Neumanna, dnes divadlo Pod Palmovkou. A tam za rohem se začínalo vařit v nově otevřené restauraci Govinda. V těch ulicích jsem vídával mladé hochy tančící a zpívající „haré kršna, haré haré…“. Takhle povrchně jsem hnutí znal, proto jsem si myslel, proč si toto hnutí nepřiblížit třeba přes dokument.
Sešli jsme se tedy s oddanými a začali jsme pracovat na komentáři k dokumentu Ganga, který mě opravdu zaujal a samozřejmě i celá Indie. Je to kultura, která myslím Evropany láká, ale já sám k ní mám daleko. Proto jsem se k této kultuře chtěl přiblížit prostřednictvím spolupráce s lidmi z Haré Kršna. Sám jsem se narodil a vyrůstal v naprosto materiální společnosti, ještě navíc v komunistické společnosti, což do jisté míry člověku nepřidalo. Ale o tom, co se teď tady děje po roce osmdesát devět, jsem měl také jiné představy a myslel si, že společnost může žít a vypadat jinak. Takže se k tomu konzumu dereme vší silou a spolupráce s oddanými je pro mě setkávání s lidmi, které ten konzum nezajímá, zajímá je duchovno. I když se pohybuji v komerční společnosti, jako je třeba seriál, v podstatě to děláme jen proto, abychom mohli vydělat nějaké peníze a věnovat se vlastnímu povolání, což je divadlo.
Takže nějakým duchovním způsobem života musím žít, nebo i chci, protože bez toho bych nemohl hrát dobře divadlo. Proto se chci přiblížit k duchovnímu životu a rád bych do Indie zajel.
2.) Jak se ti spolupracovalo s oddanými, kteří nejsou profesionálové ve tvém oboru? Při natáčení i při Happy Festu?
Mně nepřišel nikdo neprofesionální, obě záležitosti byly produkčně zorganizované výborně.
Happy Fest se mi líbí celkově, jakým způsobem organizace funguje, jak se tam vaří, zásobuje… Teď jsem se dozvěděl, že budete vařit a zpívat na Trutnově, takové festivaly vyžadují určitou dávku manažerských schopností a ty tady jsou.
3.) Věříš v reinkarnaci?
Přiznám se, že bych rád věřil. Jsou různé etapy života, kdy se člověk bojí, pak se nebojí smrti…
Já jsem vychován jako ateista, nejsem ani křesťan, tím pádem jsem otevřený různým filozofiím. Možná čím více se bude blížit smrt, tím budu věřit více.
4.) Jaký je smysl tvého života? Nebo v co věříš?
To je trochu problematická záležitost. Naše práce je do jisté míry jepičí, odehraje se divadlo a ta práce jakoby vlastně končí, přesto doufáme, že zůstává v těch divácích. Pro nás končí a začíná nová. Každý den se musí obnovovat, každý den začíná nový produkt, nové umělecké dílo. Dá se říci, že do jisté míry žijeme ze dne na den.
Hledat smysl života to je asi to nejtěžší na světě, protože to snad nikdy nikdo nenašel.
Kromě Haré Kršna (pozn. redakce). Smích…
Možná je to naivní, ale přinejmenším - nenechat po sobě bordel na této zemi.
(Redakce: Převedeno do filozofie Bhagavad-gíty - nadělat si co nejméně špatné karmy.)
5.) Jsi vegetarián? A chutná ti prasádam?(Haré Kršna jídlo)
Ještě pořád jsem. Co jsem zatím ochutnal, tak mi velmi chutná.
6.) Chceš něco vzkázat našim čtenářům?
Jestliže někdo v něco věří, tak je to velké štěstí, takže jim přeji hodně štěstí.

Míla Mejzlík Míla Mejzlík Míla Mejzlík

KLÁRA JANDOVÁ
1.) Již druhým rokem jsi vystupovala na Happy Festu, kde jsi předváděla modely Govinda butiku. Jak ses vlastně s oddanými seznámila a jak se ti s nimi spolupracovalo?
Seznámili jsme se netradičním způsobem - na rautu po Českém lvu.(český filmový festival, na kterém oddaní rozdávají prasádam – pozn. redakce)
2.) Zaujala tě filozofie a životní styl oddaných?
Filozofie Haré Kršna se mi líbí. A to také proto, že ji člověk přijímá dobrovolně z vlastní vůle a není přitom manipulován či "školen". Samozřejmě, že s touto filozofií přijímá i jistá její pravidla.
3.) Jsi vegetariánka? Chutná ti prasádam?
Vegetariánka nejsem, ale jídlo Haré Kršna mám moc ráda. Nejraději mám halvu a placky samosy plněné bramborou směsí s koriandrem.
4.) Věříš v reinkarnaci?
Nevím, jestli je to přesně reinkarnace, v co věřím, ale myslím, že naše duše má snad další cestu.
5.) V co věříš?
Žít a nechat žít.
6.) Chtěla bys něco vzkázat našim čtenářům?
Přeji jim hodně zdaru v cestě, již si zvolili a že i neúspěch obohatí člověka o cenné zkušenosti. A ať jim jde vaření toho skvělého jídla pěkně od ruky... Přijdu ráda ochutnat.


Klára Jandová Klára Jandová Klára Jandová

TOMÁŠ VALÍK
1.) Již druhým rokem jsi vystupoval na Happy Festu, kde jsi předváděl modely Govinda butiku. Jak ses vlastně s oddanými seznámil a jak se ti s nimi spolupracovalo?
S Petrou Špindlerovou jsem častokráte zavítal do Govindy na dobroty, které se tam připravují. Při jedné návštěvě jsem se seznámil s Rodasí a přes ni s dalšími oddanými.
Petra dostala nabídku uspořádat módní přehlídku pro Happy Fest. A jelikož spolu rádi spolupracujeme, oslovila i mne a já s radostí souhlasil. S oddanými se mi spolupracovalo dobře. Když kdokoli dělá cokoli a dělá to s radostí a láskou, tak je to vždy poznat a na výsledku práce i vidět.
2.) Zaujala tě filozofie a životní styl oddaných? Četl jsi nějakou knihu od Śríly Prabhupády?
Jelikož se již přes patnáct let zajímám o staroindické védy a upanišády, mohu myslím říci, že snad něco o filosofii vaší víry vím. Životní styl oddaných je v mnoha směrech zajímavý. Mému „já“ chybí ještě stále „xyz“ % pokory, takže žiji, tak jak žiji. Od Šríly Prabhupády jsem zatím nic nečetl.
3.) A co vegetariánství? Jsi vegetarián? Chutná ti prasádam?
V patnáctém roce mého života jsem se seznámil s jógou a díky ní i s vegetariánskou stravou. Máma v té době všem vždy říkala: „Dříve jsem chodila nakupovat do masny, teď chodím pro zrní do zverexu.“ Vegetarián nejsem, jelikož se vegetariánství neslučuje s mým životním stylem. Potřebuji-li mít klidnou mysl, jím květinky, potřebuji-li ke svému výkonu i kus agresivity, jím maso. Prasádam miluju. Vlastním i ajurvédskou kuchařku a často sobě i mým bližním vařím podle jejich rad.
4.) Věříš v reinkarnaci?
Věřím. Na této planetě jsem již na návštěvě po čtrnácté. Ti, kteří v ni nevěří, jsou pro mě jako slepí, kterým těžko vysvětlím, že dva metry před nimi je propast.
5.) V co věříš?
Věřím, že se nic na tomto světě neděje náhodou. Věřím ve veškerenstvo, jehož jsem součástí. Věřím, že i každý člověk je součástí tohoto veškerenstva a tudíž i součástí mojí. Proto se podle toho snažím i k ostatním lidem chovat – a ne jen k lidem. Ke všemu, co tvoří náš svět.
6.) Chtěl bys něco vzkázat našim čtenářům?
Ano a rád. Dělejte a jednejte tak, aby vám veškeré vaše dělání a jednání přinášelo radost. Bude-li přinášet radost vám, věřte, že bude přinášet radost i vašemu okolí.

Tomáš Valík Tomáš Valík Tomáš Valík

PETRA ŠPINDLEROVÁ
1.) Vypadá to, že jsi příčina všeho. Jak tedy vznikla spolupráce s oddanými?
Tu odpověď snad už všichni notoricky znají… Ne? Tak tedy… Vzhledem k tomu, že jsem dlouhou dobu bydlela hned za Govindou …
Míla Mejzlík (do toho skočí): „… přes jídlo, já alespoň přes komentář…“
Petra Špindlerová: „No, prostě nejjednodušším způsobem… A protože se nejlépe rozjímá s plným žaludkem, tak jsem se tu dávala občas do řeči a seznámila jsem se s mojí nejlepší kamarádkou z Haré Kršna - Rodasí. Naše obědy se z půlhodinovek stávaly hodinové, dvouhodinové a pak i celodenní.
2.) Zaujala tě filozofie nebo životní styl oddaných? Četla jsi nějakou knihu od Šríly Prabhupády, alespoň z části?
Z části určitě! Styl života je to velice zajímavý, protože zrovna v dnešní konzumní době si umět něco dobrovolně odříct chce velký kus opravdu pevné vůle a odvahy, protože jsme bombardovaní ze všech stran vším možným a ten příval všech lákadel je tak silný, že to odhodlání se na tu stranu nepřidat je těžké, protože ta společnost člověka opravdu semele. Takže já obdivuji toto dobrovolné odhodlání žít podle regulací a pravidel.
A čtení, já vždycky čtu nějaké kousky, ale mám nejraději, když mi Rodasí něco vypráví. Mám poslechovou paměť a miluju příběhy. A když mě Rodasí učila vařit, tak mi ty příběhy vyprávěla a z toho já si pamatuji nejvíce.
3.) Je známé, že jsi vegetariánka a prasádam ti chutná.
No ale vtipné je, že když jsem prasádam ochutnala před deseti lety, tak mi to strašně nechutnalo. Ty chutě mi připadaly jiný a divný, moje chuťové pohárky na to nebyly vůbec nastavené. První oběd jsem zvládla, pozvala mě kamarádka, trochu jsem se v tom povrtala.
Po nějaké době mi naskočil IP Pavlov (spontánní přitažlivost, reakce, reflex na opakovaný podnět, v tomto případě prasádam, pozn. redakce), vyrojily se mi na to jídlo sliny a začali jsme si dělat legraci a podezírat Haré Kršna, že do toho sypou něco, abychom se stali závislými na jejich jídle, abychom přišli znova a znova.
4.) Věříš v reinkarnaci?
Věřím, protože mi připadá, že by to bylo příliš jednoduché a hrozně fádní, kdyby byl jenom jeden život. Myslím, že matka příroda způsobila něco vyššího. Přece není možné, aby to naše „párleté pinoření“ bylo naše jediné a skončilo.
5.) Co je smysl tvého života?
Tak na tom jsem jako Míla. Myslím, že smysl života najít, aby nebyl jen tak projetý, je hrozně těžké. A také jsem vyrůstala v ateistické společnosti. Čechy patří k nejateističtějším zemím vůbec, je tedy těžké potkat hluboce věřícího člověka, možná ještě naše babička byla.
Pak ale byla naše společnost převálcovaná komunismem a vším a naše země na tom byla opravdu mizerně. To myslím, že je náš největší problém, že naše země obecně málo věří v něco vyššího a lidé se nedokáží semknout. Smysl… Mám dny, kdy mám hluboké deprese, protože mám pocit, že je to všechno úplně nanic a pak naopak, kdy mám pocit, že se všechno daří.
Snažím se hledat, alespoň bych chtěla po sobě zanechat na této planetě nějaký otisk, jestli se to tak dá říci. Aby na mě lidé mohli vzpomínat v dobrém nebo že jsem něco pro tuto společnost udělala. Tak uvidíme, co se podaří.
6.) Chtěla bys něco vzkázat našim čtenářům?
Aby vytrvali a nenechali se převálcovat ničím, co přijde. Protože, když člověk věří v něco vyššího, tak to má svůj hluboký smysl. A jedině tím, že se semknou, tak můžou oni převálcovat ten zbytek.

Petra Špindlerová Petra Špindlerová Petra Špindlerová

Za rozhovor děkuje Rodasí deví dásí.